NÁSTROJEM ZMĚNY NENÍ RADA, ALE ROZHOVOR

Základem mé práce je „pomáhající rozhovor“. V uvozovkách je tento termín právě proto, že ne každý rozhovor je rozhovorem pomáhajícím v kontextu koučinku či terapie. 

Abychom mohli věřit, že jde o rozhovor v kontextu koučinku či terapie, musejí obě strany (více či méně) chápat, že nástrojem ZMĚNY je právě rozhovor. Klient musí vědět, že změny se budou dít v rámci rozhovoru, že cílem není dostat radu, a až přestane fungovat, přijde si pro další. Cílem je podpořit klienta v hledání vlastních jedinečných řešení, být mu na této cestě průvodcem, ne rádcem.

To od kouče/terapeuta vyžaduje jistou schopnost odstupu, metodických znalostí, respektu vůči jedinečnosti řešení, schopnost upozadit své vlastní předpoklady o tom, jak by měl klient situaci řešit, zároveň však schopnost zkontrolovat, zda se jedná pro klienta o dostatečně dobré a dlouhodobě udržitelné řešení.

Kouč/terapeut by neměl pracovat za klienta ve snaze být užitečný. Měl by umět pracovat s neurčitostí a neuchopitelností situace, měl by umět být dostatečně provokativní, citlivě zpochybňovat klientovy předpoklady a zároveň vytvořit natolik bezpečné prostředí, aby byl klient schopen a ochoten otevřít v rozhovoru témata, která jinak nechává hluboce ukrytá ve svém nitru.

Zdroj: Základy narativní terapie a narativního koučinku, Vlastislav Strnad, Alžběta Nejedlá

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *