JAK PŘESNĚ ŘÍCT MOZKU, CO VLASTNĚ CHCEME?

PROČ JSEM TENTO ČLÁNEK NENAPSALA RÁNO, I KDYŽ JSEM CHTĚLA?

Dnes ráno jsem vstala s myšlenkou, že napíšu článek o tom, v jakém “formátu” doručit naši myšlenku v mozku, aby ji začal promítat do reality. Pak jsem to nestihla. A během dne jsem zjistila proč…Musela jsem si to znova prožít, abych podala ještě věrohodnější svědectví.

ALE PĚKNĚ OD ZAČÁTKU – JAK V MYŠLENKÁCH PŘEMÝŠLÍTE O SVÉ BUDOUCNOSTI?

Jak formulujete to, co se chystáte udělat v životě, jak v myšlenkách plánujete svou budoucnost? Používáte věty typu: “Musím uklidit.” “Musím zhubnout.” “Musím zavolat tomu Frantovi.” “Musím se lépe chovat k..” “Musím být lepší” “Musím to zvládnout” ?

SLOVO “MUSÍM” V NÁS PŘIROZENĚ VYVOLÁVÁ ODPOR

Tak dámy a pánové. Co cítíte,když slyšíte “Musíš to udělat!” ?

Jaksi nám to malé dítě v nás začíná vzdorovat. Slovo MUSÍM v nás obvykle vzbuzuje odpor. A už z principu se nám do toho nechce. A co dělá malé dítě, když se mu nechce? Hledá výmluvy, omluvy, maskuje to co se mu nechce nedostatkem času, jinou činností…Vidíte ho . A to malé dítě v nás se chová stejně. Takže “MUSÍM” zřejmě nefunguje.

VZPOMÍNÁTE NA HODINY ČEŠTINY? – MĚL/A BYCH JE PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB

Možná říkáte “Měl/a bych uklidit.” “Měl/a bych zhubnout.” “Měl/a bych zavolat tomu Frantovi.” “Měl/a bych se lépe chovat k..” “Měl/a bych být lepší” “Měl/a bych to zvládnout”  Je to lepší? Prozradím Vám malé tajemství…pro mozek je to zase výmluva. Měl/a bych je podmiňovací způsob…pamatujete ještě na češtinu ve škole? Takže mozek čeká až budou splněny nějaké podmínky, tedy AŽ…. A vzhledem k tomu, že není definováno, jaké podmínky mají být splněny, tak akci v klídečku odkládáte. Neboť podmínky ještě nebyly splněny, že?

ZASTAVTE SE A ZEPTEJTE SE, ZDA SKUTEČNĚ MUSÍTE, MĚLI BYSTE….A PROČ?

Doporučení: Pokud se přichytíte, že něco takového říkáte nebo myslíte. Zastavte se. A zeptejte se, jestli skutečně musíte, a proč? “Proč” je velmi důležité. KDO VÍ PROČ, DOKÁŽE JAKÉKOLIV JAK. Když zjistíte, že to vlastně nechcete dělat, tak to prostě nedělejte.

FORMULUJETE “CHCI”? JSTE O LEVEL DÁL! JENŽE MOZEK TO JAKSI STÁLE NECHÁPE

Když zjistíte, že to dělat chcete, už jste o level dál. Říkáte si:  “Chci uklidit.” “Chci zhubnout”……”Chci to zvládnout.”

Je to lepší? Odpor je menší? Už cítíte zodpovědnost? Žádné příkazy, žádné výmluvy….Jasně, to znáte. Už tak i formulujete svá přání…ale slovo CHCI má mozek pořád v budoucnosti. Takže s vaší realitou se nic neděje. To proto, že mozek zhmotňuje v přítomnosti.

Velmi podobně jste na tom s prohlášením: “Já to dokážu”. “Zhubnu”. “Uklidím”…ALE MOZKU JAKSI STÁLE CHYBÍ TEN TERMÍN….

TAK JAK TEDY FORMULOVAT SVÁ PROHLÁŠENÍ PRO MOZEK, ABY SE STÁVALY VAŠE PŘÁNÍ REALITOU?

Zkuste si říct: “Hubnu.” “Zvládám to.” “Dokazuju to”. “Uklízím” Co vidíte před vaším mentálním zrakem, když to říkáte a zavřete oči?

Doporučení: Pokud stále cítíte odpor…vraťte se zpátky k otázkám “Chci to a Proč?”

MŮŽETE SI ZKUSIT MALÉ MENTÁLNÍ CVIČENÍ

Zkuste si vyzkoušet všechny 4 popsané tvrzení pro váš mozek se zavřenýma očima a pozorujte, co to s vámi dělá:

“Musím to zvládnout”

“Měl bych to zvládnout”

“Chci to zvládnout”

“Zvládám to”

Co vidíte? To co vidíte se stává vaší realitou. Jen nechte tomu tvoření nějaký čas. Realita reaguje na myšlenku se zpožděním, které odpovídá situaci, ve které se nacházíte. Upřímně, když jsme nabírali naše kila 9 měsíců, nemůžeme očekávat, že po tomto prohlášení budeme o 5 kilo lehčí . Pak ještě přidáte 21 dní opakování prohlášení pro ukotvení a pak už jen vnímejte, jak se vaše myšlenka postupně stává skutečností. Netlačte však na realitu. Nechte jí čas, aby se zformovala přesně tak, jak potřebujete. Napište si jaký je současný stav, pak kde byste chtěli být za 3 měsíce a papírek schovejte. Pak se na něj po 3 měsících intenzivního tvoření podívejte. A srovnejte vaší minulou, plánovanou a současnou realitu.

VNÍMEJTE SE, V JAKÉM FORMÁTU MLUVÍTE O TOM, CO CHCETE MÍT VE SVÉM ŽIVOTĚ A POKUD TO NENÍ V TOM SPRÁVNÉM FORMÁTU PRO MOZEK, PŘEFORMÁTOVÁVEJTE.

Návrhy:

chci být bohatý/bohatá = bohatnu

chci být hubený/hubená = hubnu

chci to zvládnout = zvládám to

NEPOROVNÁVEJTE AKTUÁLNÍ  REALITU S TÍMTO PROHLÁŠENÍM. PROČ? TO UŽ VÍTE.

 

ROZUZLENÍ – PROČ JSEM VLASTNĚ MĚLA PSÁT TENTO ČLÁNEK AŽ VEČER?

Dnes jsem byla u zubaře. Vypadla mi plomba. Byla jsem připravena na vrtání a plombování. Zubařka říká “Je to osmička. Navíc tam máte ještě kaz a ten zub je už téměř zničený. To už doporučuju vytrhnout. Chcete hned nebo se můžete objednat až budete připravená”. Kolik historek jste už slyšeli o osmičkách? Po mnohaletém mentálním tréninku jsem věděla, že nesmím zubařské křeslo opustit, protože teď by mi  všechny ty historky mozek začal připomínat a pokud bych se o trhání osmiček někde zmínila, “dobří lidé” by přidali ještě navrch nějaké hrůzostrašnější. Takže s myšlenkou, že “prvním krokem k úspěchu je odvaha” říkám zubařce: ”Na trhání osmičky nemůžu být nikdy připravená lépe než v tomto okamžiku”. Zasmála se, ještě udělala rentgenový snímek a se slovy “je to dobré, kořen je rovný”.

Dostala jsem injekce, ale můj strach z bolesti v mozku stále způsoboval očekávání bolesti. Řekla jsem si že “to musím zvládnout”….nic, pořád napjaté tělo v očekávání, kdy už přijde ta bolest…

”Zvládnu to”…mozek křičí: ”Ale kdy? Až bude po všem? to je jasné, že to zvládneš, to je každý generál po bitvě!!!”

..až mi konečně naběhl ten správný formát: “ZVLÁDÁM TO”. Po tom, co jsem si začala opakovat tohle, jsem si najednou začala uvědomovat, že to fakt zvládám. Bolest jsem necítila, ale tlaky, tahy, škubání..protože ta osmička fakt nešla ven. A jak jsem si tak opakovala “zvládám to”, tak se samo do sebe přidalo. “Zbavuju se tě ty proradná osmičko. Cítím jak povoluješ. Zvládám to”. Mentálně jsem jí pomáhala ven.

No zapotily jsme se obě…zubařka i já.

Dostala jsem pochvalu. Od zubařky.

Já pochválila zubařku.

Ta na to nahlas: ”no nešlo to tak lehce, jak jsem myslela”.

A já v duchu, nešlo, ale ten rozdíl, od “JÁ TO MUSÍM ZVLÁDNOUT – ZVLÁDNU TO – ZVLÁDÁM TO”  nastal okamžitě v mé realitě.

 

Proto jsem si tohle musela prožít? Abych Vám mohla tohle potvrdit na mé vlastní zkušenosti?

Zub, tedy Grand Canyon, stále bolí, ale já děkuji za tuto zkušenost, o které jsem mohla napsat. Aha už vím “zvládám to” .

____________________________________________________________________________________________________________________________

Pokud se Vám tento článek líbí, máte nebo budete mít podobnou zkušenost, vyzkoušíte si přeformátování  – děkuji za sdílení a za komentáře.